Stránky o sérii Age of Empires

Všeobecné nadšení a oslavné ódy nejsou na místě. Série Age of Empires, třebaže se jejich dílů do dnešního dne prodalo více než 25 milionů, v otázce oblíbenosti přešlapuje mílové kroky vzdálena od prodejně stejně úspěšných konkurentů. Přitom první díl nebyl jen skvěle vybalancovanou strategií: hernímu světu přinesl hned dvojici novinek. Age of Empires byla první realtime strategie, jíž tvůrci (v době přející fantasy a sci-fi) postavili na historické věrohodnosti – aby zároveň proslavila studio Ensemble Studios v kombinaci s Microsoft Game Studios, v té době startující svoje působení v branži. Pravda, bod 2 lze vnímat všelijak – může být ale Age of Empires odepřeno prvenství mezi historicky věrohodnými realtime strategiemi? Nemůže.

  

 

Jak šel čas se sérií Age of Empires 1997 – Age of Empires (PC, Mac) 1998 – Age of Empires: The Rise of Rome (PC, Mac) 1999 – Age of Empires Gold Edition (PC) 1999 – Age of Empires II: The Age of Kings (PC) 2000 – Age of Empires II: The Conquerors 2001 – Age of Empires II: Gold Edition (PC, Mac) 2002 – Age of Mythology (PC) 2005 – Age of Empires III (PC) 2005 – Age of Empires II (Mobily) 2006 – Age of Empires III (Mac) 2006 – Age of Empires III: The WarChiefs (PC, Mac) 2007 – Age of Empires: The Age of Kings V přípravě – Age of Empires III: The Asian Dynasties (PC)

Přiznám se, Age of Empires je moje srdeční záležitost. V době bobtnající nerealistickými scénáři a útěkem do neexistujících světů dala hráči možnost prožít některá období lidských dějin a podílet se na změně dějin – nebo také jejich potvrzení. První díl přitom probíhal od doby kamenné až po dobu železnou, v rámci nichž jsme mohli ovládnout na 12 národů starověku, jež se lišily vlastnostmi i jednotkami. Řekové trpěli nedostatkem lučištníků, jejich pěchota však byla zdaleka nejrychlejší v celé hře

– a to je jen jeden příklad z mnoha. Z dnešního hlediska by se dalo vybalancování národů a jednotek označit jako podprůměrné, hra nenutila hráče přehnaně taktizovat, v roce 1997 jsme ale mohli být více než spokojeni.

 

Kritici přitom o původní Age of Empires hovořili jako o hře, v níž se střetla Civilizace s Warcraftem. A do jisté míry měli pravdu. Pravdivá byla minimálně hutná inspirace sérií Warcraft, z níž hra přejala řadu principů, aby je však dotvořila o vlastní nápady a především poctivé vybalancování hratelnosti. Novinkou byl kulturní vývoj národů, jež překonávaly jednotlivá historická období. Aby to bylo hráči umožněno, musel pro dosažení dalšího stupně splnit specifické úkoly, zpravidla se týkající výstavby nových budov a zisku stanoveného množství surovin. A mimochodem – suroviny. Jídlo, dřevo, kamení a zlato, tak zní svatá čtyřkombinace Age of Empires. Např. potravu bylo možno získávat nejen sběrem bobulí z keřů, ale také rybařením, výstavbou farem nebo pečováním o stáda chodícího jehněčího atd.

  

 

Levoboček série Skutečnost může nudit. Třebaže sám nejsem tohoto názoru, rozhodli se tvůrci uhnout z vyšlapané cestičky a sáhnout po tématice, jíž se herní svět doposud vyhýbal. Jak je z názvu patrné, v Age of Mythology se autorský tým vydal cestou mýtických příběhů, co do zpracování a herního konceptu však titul zůstal věrný standardům série. Přijetí kritikou bylo pozitivní a průměrné hodnocení hry dodnes osahává magických 90 %.

Pokud jsem mluvil o otázce taktizování, na níž nebyl kladen přílišný důraz, musím své tvrzení upřesnit. Síla Age of Empires se totiž stále skrývá v otázce dostatku způsobů, jak dosáhnout vítězství. Rychlá výstavba základny a svižný útok? Proč ne! To samé se však dá říct také o vybudování pečlivě chráněné základny a vyčerpání populačního limitu tak, aby vznikla obrovská armáda

o desítkách jednotek. A pak přijdou ta pravá jatka!

 

Vítězství bylo možno dosáhnout také sběrem artefaktů na mapě a jejich udržením po stanovený časový limit nebo (dost možná jednodušeji) výstavbou divu světa a jeho ochráněním po 2000 let (což ve hře odpovídá zhruba 20ti minutám). To už jsou však pouhé perličky, které se skrývají v jádru hry. Málem bych zapomněl zmínit se o prvku, kterým Age of Empires na první pohled okouzlila – vedle bohaté, barevné grafiky plné malebných detailů to byl také přehledný interface, který dovoloval rychlé zacvičení i nováčkům v žánru realtime strategií.

Díky bohu, série ani dnes neumírá. Třetí díl, vlažněji přijatý kritikou, nedávno doplnil datadisk a na cestě

do obchodů je také druhý přídavek, jenž by měl dorazit už o letošních Vánocích. Skutečný problém série má jméno „Age of Empires a  21. století". Ony silné prvky původní hry – důraz na reálie a návyková hratelnost – se dnes v zástupu podobně smýšlejících titulů ztrácejí. První díl je však stále obdařen neopakovatelným kouzlem a prvenstvím, jež mu nemůže být odebráno.